Jaké že je to být coorganizer v Uppsale?


Patrně nemám jasnou představu o tom, jaké je to být pravý coorganizer, jelikož LBG Uppsala (Švédsko) má jen o málo víc členů než její board a tak povolali coorganizátorů rovnou pět (3 prostřednictvím klasického callu na LBGs, 2 přijeli z Kanady na základě dohody BESTu s Canadian Federation of Engineering students) a těchto pět lidí včetně mě se stalo víceméně dalšími organizátory.

Připojení se k organizátorskému týmu

Dorazil jsem do Uppsaly stejně jako další dva coorgové 2 dny před zahájením kurzu Let’s Save Our Planet Now, Come On! Organizátoři připravili perfektní večeři ve studentském bytě prezidentky LBG, která trávila léto někde na Pobřeží slonoviny. Tento byt nám také předali pro následující 2 noci, než se přestěhujeme s účastníky do hostelu. V Uppsale jsme se museli s první kocovinou druhý den, den před oficiálním začátkem kurzu, dobře zorientovat, jelikož jsme se dozvěděli, že budem právě my vyzvedávat účastníky na nádraží v centru a odvádět je do hostelu. Jeden z organizátorů nás provedl po městě před prvním oficiálním meetingem na univerzitě. Tam se den po dni prošel program následujících 10 dnů a rozdělily se jednotlivé zodpovědnosti.

Na nás coorganizátorech byla v první řadě organizace Welcome Party následující den. Také jsme obdrželi karty na autobus, jelikož bylo opět právě na nás vozit účastníky ráno do školy a odpoledne zpátky do hostelu. Další věcí byly lístky na obědy, které jsme měli každý den rozdávat paxům, aby si mohli dojít ve škole na jídlo. Poslední záležitost byla SIM karta pro každého coorga. Připojili jsme se tak do SMS skupiny organizátorů, jejímž prostřednictvím se každý den efektivně komunikovalo o organizaci kurzu. Každý si v ní mohl zvolit své jméno – já byl samozřejmě Papa Lion. V průběhu meetingu se objednaly pizzy, pro coorgy pochopitelně gratis, a tak jsem vyzkoušel jedno z nejoblíbenějších jídel Švédska – kebab pizzu. Večer se pak nesl ve znamení sauna party.

Kurz začíná

První oficiální den kurzu jsem sedl na kolo a celý den jezdil pro paxe na nádraží. Večer jsme již v pětičlenném coorganizátorském týmu připravili tradiční get-to-know games a následně turnaj v Sangria Pongu (což nebyl pokus o originalitu, bylo to kvůli ceně piva). Následující všední dny se jezdilo do školy (paxové mě díky libému zvuku mé řehtačky po ránech milovali) na přednášky týkající se nejrůznějších alternativních zdrojů energie, kterých jsme se mohli taky účastnit, pokud jsme zrovna nepřipravovali coffee breaky (kterým se tam mimochodem říká fika). Večery zaplnily události jako Švédská party, kde jsme se dozvěděli ve zkratce, že jíst raka se nevyplatí, jelikož jsme z něho po čtvrt hodině vydolovali pouze velmi chudý předkrm, že Švédi nedokážou pít bez toho, aby zpívali, a že pak opojeni rádi tancují dětské tance kolem jakéhosi stromku, který má symbolizovat mužský pohlavní úd.

Následoval tradiční Pub Crawl mezi studentskými hospodami, který provětral moji kapsu, cena za nejlevnější pivo se totiž pohybovala kolem 80 kč. Jinak ale nezklamal, nechyběly tradiční věci jako svlíkání, balení barmana, shánění kondomů, výměna kusů oblečení, body shoty, ale objevila se i nějaká ta novinka, jako překlopení několika stolů a jejich použití pro krytí v simulaci třetí světové války (což se barmanům natolik líbilo, že nás vyprovodili ven).

The Booze Cruise

Čtvrteční den znamenal pro mě, coorganizátorku z Kanady a jednoho organizátora, velkou plavbu za alkoholem. Ve Švédsku je běžným zvykem, že se alkohol nakupuje na lodích, kde se na něj nevztahují daně, takže jsme se vypravili na ostrov Åland, finskou provincii, abychom nakoupili dostatek piva na další dny. Průměrný věk ostatních výletníků se pohyboval okolo 75 let a staroušci svůj důchod vyhazovali za pití a hazardní hry. Na lodi jsme poprvé ve Švédsku zažili pěkné počasí a líbila se nám i krátká prohlídka pobřeží ostrova, které pokrývaly lesíky a rybářské vesnice.

Mírně zamrzelo, že na večer nebylo nic moc naplánováno – mělo se jít do klubu, ale nikomu se nelíbil celkem vysoký vstupní poplatek a tak jsme nejprve zůstali v hostelu a hráli drinking games a poté se přesunuli do hospody. V pátek byla na programu Company Visit – navštívili jsme místní teplárnu zpracovávající odpad, což bylo celkem zajímavé.

V poledne jsme konečně navštívili IKEu! A dali jsme si jejich pověstné meatballs! Pak jsme se začali připravovat na víkendový pobyt na chatě u jezera.

Nejlepší dva večery na chatě u jezera

Ne náhodou si člen LBG Stockholm Kehua Liu a jeho společník vybrali právě weekend trip pro návštěvu svých kolegů z Uppsaly, jednalo se dozajista o špičku kurzu. Večer náležel International Eveningu, mezi méně tradiční stoly zde patřila Kanada se svým nechutným rumem a Jižní Korea (jedna účastnice ji zrovna navštívila) se svým zajímavým pitím soju. Český stůl nabídl 3 druhy Becherovky, Fernet, Svijanské pivo, k jídlu utopence, bramboráky, lázeňské oplatky, hořické trubičky a ruměnky. IE přivedlo všechny do správné nálady a během následující noci byla čerstvě vyvěšená Gossip Wall bez problémů zaplněna.

Sobotní večer byl Viking Cantus. Místo latiny se v něm používala stará švédština, Seniora nahradil Hövding a místo ad fundum jsme pili jako viking. Punisher, kat škrábající se sekyrou na zádech, upravil všechny tradiční tresty do více vikingské stylizace – pití piva s nataženou paží tak např. bylo střílení lukem na ptáky a podobně. Malá nevýhoda punisherovy kápě bylo, že moc neviděl, takže když jsem měl pít pivo dělaje stojku, to, co nevylil na zem, mi šlo všechno do nosu. Po skončení Cantusu jsem všechny seznámil s kanadskou písní Today is Monday, u které se průběžně odhazují kusy oblečení. Vikingská helma v závěru poskytla ideální krytí a píseň sklidila velký úspěch. Na přání jsem pak v duu s Kehuou dal i Shark song. V průběhu noci si někteří z nás vyzkoušeli taky skinny-dipping v ledovém jezeře.

Poslední dny před odjezdem

V neděli jsme se po návratu do Uppsaly pustili do grilování hamburgerů a hraní různých her, včetně flunkyballu. V této německé hře se 2 týmy postaví proti sobě, každý má svoje pivo a uprostřed se nachází lahev, kterou se hráči pokouší míčkem shodit. Pokud se jim to podaří, můžou pít pivo do té doby, dokud druhý tým lahev znovu nepostaví a neřekne „stop“. Tým, který jako první dokončí všechna piva, vítězí. Hlavním prvkem hry je, že se rychle pije pivo, což je dobrý důvod založit ji u nás.

Následující týden dělali účastníci ve škole case study (navrhnout alternativní zdroje energie v rozvojové zemi), kterou pak i prezentovali. Jeden z coorgů měl zájem se na case study podílet a bylo mu tak umožněno. V pondělí byla řada na participantech, aby připravili večerní party. Jednalo se o room crawling během kterého se zároveň hrála Killing game a nutno říct, že se to povedlo. Poslední večer byl ve znamení formální rozlučkové party, v jejímž průběhu se hodně jedlo, pilo, zpívalo a občas byl prostor pro nějakou skupinu, která si dopředu připravila drobné vystoupení.

Pro tým coorgů jsem složil píseň o imbutu (jeden z nás byl z Torina a trychtýř zvaný imbuto byl pro něj jako Svatý grál), která sklidila slušný potlesk a hashtag #imbutowillfixit se stal oblíbeným symbolem kurzu i po jeho skončení. V závěru noci se všichni pomalu začali loučit, a pro některé z nás se to protáhlo natolik, že nás potom při odchodu z party vítaly první ranní sluneční paprsky. Dokonce jsme cestou do hostelu potkali první účastníky, kteří spěchali na ranní let. Celkově bych každému coorganizování kurzu jedině doporučil, ať už by se jednalo pouze o mytí nádobí, nebo i o více povinností jako v mém případě. Ty zážitky a seznámení s novými lidmi za to stojí.