Zkušenosti účastníka kurzu z Tampere


Bylo to poprvé, co jsem vyrazil někam do zahraničí úplně sám, takže jsem byl zpočátku pochopitelně trochu nervózní, ale jak se velmi brzy ukázalo, pro nějaké obavy nebyl vůbec důvod.

Do Tampere jsem dorazil z účastníků jako první 2 dny před oficiálním začátkem kurzu, ale to nebyl pro organizátory žádný problém. Jeden z nich mě hned ubytoval ve studentském bytě, který měli pronajatý pro účely kurzu. Byly to v podstatě tři obytné místnosti, v největší potom spali všichni kluci a ve zbylých dvou holky. Chápu, že ze sdílení pokoje s deseti dalšími cizími lidmi můžou někomu vstávat hrůzou vlasy na hlavě, ale věřte, že ti lidé velmi krátce přestali být cizí a nakonec toto řešení pomáhalo utužovat kolektiv.

Hned následující den již dorazili další časní účastníci a tentýž večer jsme okusili první dávky pověstného BEST spiritu na pre-party u jednoho z organizátorů, která mimo jiné přinesla první oběti a odnesla boty jistému Francouzovi.

Byla to poslední noc, kdy jsme si mohli dovolit delší spánek; přišla neděle, což znamenalo příjezd všech účastníků a večer oficiální začátek. Grilovalo se a hlavně se hrály seznamovací
hry.

V pondělí ráno jsme poprvé navštívili místní univerzitu, která byla nedaleko místa, kde jsme spali. Sestavili jsme tam tříčlenné týmy, ve kterých jsme měli v následujících 2 týdnech v rámci akademické části kurzu naprogramovat webovou aplikaci skrze specifické javovské rozhraní, které všichni hrozně rádi nenáviděli. Programovalo se vždy dopoledne, kdy byli všichni „čerství“ po předchozí probdělé noci.

Během pondělního večera byla první (a rozhodně ne poslední) sauna party. Následující den přinesl především mezinárodní večer (International Evening), kdy každá země připravila svoje typické jídlo a pití. My s kolegou z Brna jsme udělali bramboráky, především jako
perfektní doplněk k českému pivu.

Další dva dny jsme se mimo vzdělávací dopoledne např. učili finsky, hráli venkovní hry nebo poznávali město Tampere jak během dne, tak v noci.

Od programování jsme si úplně odpočinuli během víkendu, kdy jsme odjeli na chatu v lesích u jezera. Věci jako sauna, party a koupání v jezeře byly samozřejmostí, navíc jsme během celého tamějšího pobytu hráli tzv. „killing game“, ve které se prostřednictvím nejrůznějších úkolů zbavujete dalších hráčů. Já si třeba musel obléknout podprsenku nebo někoho přesvědčit, aby nosil turban.

Druhý týden jsme se vrátili k dopolednímu programování, odpoledním hrám a večerním party, kde se velmi často chodilo do sauny. Navíc jsme se také učili tradiční finský tanec, trochu si zasportovali (šplh, lukostřelba, vrh nožem, vrh sekyrou) nebo vyrazili na výlet do další chaty u jezera.

Jedna party měla být klasický Pub Crawling (procházení hospod a plnění úkolů), ale z důvodu vyšších cen v místních podnicích jsme Crawling místo toho dělali na stanovištích poblíž studentských bytů. I tak to stálo za to. Další party byla tématická, měla název C-Party, a měli jsme na ní nosit jen věci, co začínají na písmeno C. Party, kterou měli organizovat účatníci, se zase proměnila v cantus. Co je cantus se moc popsat nedá, to se musí zažít. Hodně se zpívá, hodně se pije a hodně se plní nejrůznější tresty, které často zahrnují další pití…

Poslední den jsme na univerzitě prezentovali svoje aplikace a myslím, že za daných podmínek se programování všichni zhostili na výbornou, přestože někteří ani informatiku nestudovali.

Rozlučková party začala formálním večerem zvaným sitsit, který se dost podobá dříve zmíněnému cantusu – také se zde hodně pije a zpívá, ale už se neplní tresty a nosí se formální oblečení jako obleky a šaty. Party pokračovala do města a po ní nezbývalo
než se se všemi rozloučit a vydat se domů.

Dohromady mi kurz dal spoustu zážitků a zkušeností. Určitě pomohl ke zlepšení komunikačních dovedností v angličtině, všichni (i méně jazykově zdatní) se během prvních dnů rozmluvili a v komunikaci nebyl naprosto žádný problém. V akademické části jsem si pak poprvé vyzkoušel řízení týmu v projektu a rozvinul moje programovací dovednosti. Hlavně jsem si ale udělal mnoho velmi dobrých kamarádů po celé Evropě – hned měsíc po skončení kurzu jsme se na týden sešli s půlkou z nich v Belgii a do budoucna plánujeme další srazy.